Nacházejí se v ovzduší, ve vodě, v půdě, a bohužel už i v našem potravním řetězci. Mikroplasty dnes představují jednoho z nejstrašnějších neviditelných nepřátel, se kterými lidstvo bojuje. Experti z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně spojili síly s Ústavem přístrojové techniky Akademie věd ČR a zaměřili se na oblast, která byla doposud prozkoumaná jen minimálně – na české zemědělství. Vyvinuli převratnou analytickou platformu, která dokáže cirkulaci těchto mikroskopických částic v půdě, rostlinách i organismech hospodářských zvířat odhalit podstatně rychleji a přesněji než dosavadní metody.
Výzkumníci si museli nejprve sami v laboratořích vyrobit přesně definované částice běžného PET plastu, což byl technologicky i finančně tvrdý oříšek. Cílem bylo zjistit, jak hluboko do organismu dokáže plastový odpad proniknout. „Pokud se bavíme o mikroplastech, tak to jsou látky do pěti milimetrů. Čím jsou menší, tím je tam větší šance, že projdou do organismu. Pracovali jsme se třemi frakcemi, přičemž ta nejmenší měla kolem dvaceti mikrometrů,“ přibližuje náročnost pokusů hlavní řešitel projektu Pavel Horký z Ústavu výživy zvířat a pícninářství. Následné testy na drůbeži ukázaly, že i krátkodobé vystavení vyšším koncentracím plastů vyvolává změny ve střevním prostředí a oslabuje imunitu zvířat.
U rostlin je situace o něco nadějnější, ale experti varují před budoucností. Klasické mikroplasty jsou totiž pro kořenový systém rostlin příliš velké, takže do jejich pletiv pronikají jen stěží. „To může být do určité míry pozitivní zpráva. Zároveň ale víme, že v půdě postupně vznikají stále menší částice, které už rostlinami procházet mohou, jsou to především nanoplasty,“ upozorňuje řešitelka projektu Sylvie Skaličková s tím, že tyto neviditelné částice by mohly v budoucnu způsobit vážné zakrnění kořenů zemědělských plodin. Problém je o to palčivější, že do polí se plasty dostávají neustále – ať už ze zemědělských fólií, neoficiálních kompostů, kalů nebo prostým spadem z ovzduší.
Až doposud bylo přitom testování potravin na plasty pro laboratoře doslova noční můrou. „Představte si hledání mikroplastů o velikosti dvaceti nanometrů v celém kuřeti,“ popisuje Skaličková s tím, že staré metody vyžadovaly zdlouhavé skenování celého vzorku. Nová brněnská metoda však využívá převratný mikrofluidní čip a akustické vlny. Tekutina se vzorkem protéká kanálkem a vlny všechny pevné částice plastu bleskově zacentrují do jednoho jediného místa, kde se okamžitě detekují. Tento unikátní český objev tak výrazně urychlí monitoring kontaminace potravin a pomůže mapovat znečištění napříč celou Evropou.
(niv), Foto – Mendelu