Když se řekne laboratoř, většina z nás si představí bílý plášť, mikroskop a zkumavky. Jenže ta nejzajímavější laboratoř může vypadat úplně jinak. Může mít popelnici, tramvaj, střechu s fotovoltaikou, elektromobil nebo několik hektarů výstaviště.
Právě v tom je kouzlo Living Lab – živé laboratoře. A v tom je právě její přidaná hodnota – od klasického vědeckého prostředí se liší tím, že pracuje v reálném prostředí. Testuje nápady ve skutečném provozu, měří, co funguje, co nefunguje, a podle výsledků ji upraví. BVV Living Lab se přitom nerodil přes noc. Myšlenka se začala rodit už před dvěma lety, vlastní život jako samostatný subjekt ale dostal teprve na přelomu letošního roku. A tak jsme dnes vlastně na začátku experimentu. Některé projekty už mají konkrétní obrysy, jiné teprve hledají své partnery, technologie a podobu pilotního ověření. A právě to je na živé laboratoři to nejlepší – ještě předem nevíme, co všechno se podaří.
BVV Living Lab proto propojuje městské firmy, univerzity, technologické firmy, startupy i veřejnou správu. A nejzajímavější na tom je, že experimenty nemusí zůstat na papíře. Výstaviště samo se stává testovacím prostředím – od nové 5G/IoT sítě přes digitální dvojče areálu až po chytrou logistiku.
Vezměme si třeba odpad. Popelnice je možná jeden z nejméně sexy symbolů moderních technologií, ale právě tady může být prostor pro překvapivě chytré řešení.
SAKO připravuje pilot dynamické optimalizace svozových tras, který má pracovat s reálnými či predikovanými daty o naplněnosti kontejnerů a situaci na trase. Přestože podobná řešení už na trhu existují, SAKO je dostatečně velké na to, aby hledalo řešení skutečně přizpůsobené vlastním potřebám.
Cílem přitom není jen poslat popeláře jinudy. Jde o méně zbytečných kilometrů, lepší využití vozidel, bezpečnější provoz a do budoucna také o vytvoření podmínek pro další automatizaci.
A pak je tu ještě zajímavější otázka: co když odpad není konec příběhu, ale jeho začátek?
Jeden z projektů propojuje SAKO a DPMB a hledá způsob, jak využít bioplyn z bioodpadu pro pohon prostředků městské dopravy. V minulém pilotu už autobus na biometan ujel 4 750 kilometrů a proběhlo 36 plnění. Najednou se tak z bioodpadu stává palivo pro autobus.
Ale Living Lab může zkoušet i věci, které bychom s odpady na první pohled vůbec nespojili.
Co třeba elektromobil, který není jen spotřebičem elektřiny, ale zároveň její baterií?
Technologie Vehicle-to-Grid (V2G) umožňuje energii uloženou v elektromobilu v případě potřeby vracet zpět do elektrické sítě. V brněnském projektu se počítá s propojením fotovoltaiky, dobíjecí stanice, elektromobilu, bateriového úložiště a řídicího systému.
Jiný projekt míří zase jinam. Výstaviště má získat digitální dvojče, které umožní lépe řídit navigaci v areálu, logistiku nebo automatizaci nového skladu. DPMB pak připravuje další projekt zaměřený na antikolizní systém pro tramvaje.
Na jednom místě se tak potkává energetika, doprava, bezpečnost, data, automatizace i cirkulární ekonomika. Ne jako powerpointové obrázky, ale jako technologie, které mají projít skutečnou zkouškou.
A možná právě v tom je největší smysl živých laboratoří.
Město je totiž obrovský organismus, ve kterém spolu všechno souvisí. Odpad může být energie, energie může pohánět dopravu, doprava produkuje data a data mohou pomoci městu fungovat efektivněji.
Nemusíme přitom čekat na nějaké vzdálené „město budoucnosti“. Můžeme si jeho jednotlivé části vyzkoušet už dnes – na výstavišti, v ulicích, ve vozovně nebo u kontejneru.
A když se něco nepovede? Výborně. Právě proto je to laboratoř. Inovace totiž není o tom mít vždycky pravdu napoprvé. Je o odvaze zjistit, co funguje ve skutečném světě. A právě tak může vznikat město, které není jen chytřejší na papíře, ale skutečně lépe funguje svým obyvatelům
Martin Příborský
Autor je uvolněný člen Zastupitelstva města Brna pro oblast strategického rozvoje, metropolitní spolupráce a integrovaných územních investic (ITI) a člen ODS
Foto – Archiv Martina Příborského