Lepící pásky na stromech se tváří jako jednoduché řešení. Nalepit, zapomenout, nechat „pracovat“. Jenže právě tahle jednoduchost je problém. Pásky nevybírají, co chytí. Nezastaví jen škůdce, ale všechno, co se k nim přiblíží. A zahrada, která má být živým prostorem, se najednou mění v tichou past, kde končí tvorové, kteří tam vůbec neměli být.
Na lep se přilepí mravenci, užitečné mušky, slunéčka, drobný hmyz, který opyluje, čistí a udržuje rovnováhu. Páska nepozná rozdíl mezi tím, co škodí, a tím, co zahradě pomáhá. A zatímco se člověk těší, že „chrání strom“, ve skutečnosti oslabuje celý ekosystém kolem něj. Strom není izolovaný objekt. Je součástí sítě, kterou tvoří půda, hmyz, ptáci, vlhkost, světlo. Když z té sítě vytrhneš jeden prvek, často se rozpadne něco úplně jiného.
Lepící pásky navíc neřeší příčinu. Pokud se na stromě objevují škůdci, je to signál, že něco chybí – přirození predátoři, rovnováha v půdě, dostatek vláhy, správná péče. Páska jen zachytí jednotlivé jedince, ale problém pokračuje dál. Je to jako snažit se zastavit vítr tím, že přidržíš jeden list.
Zahrada potřebuje život, ne lepidlo. Potřebuje rozmanitost, která sama reguluje to, co by mohlo škodit. Když necháš prostor slunéčkům, ptákům, dravému hmyzu, když podpoříš zdravou půdu a přirozené prostředí, strom se brání sám. A mnohem lépe než jakákoli lepící páska.
Nepoužívejte lepící pásky na stromy. Ne proto, že je to trend, ale proto, že zahrada není laboratoř. Je to živý organismus, který funguje jen tehdy, když mu dovolíme dýchat, růst a žít v rovnováze. A každý kousek lepidla tu rovnováhu narušuje.