Česko je doslova zamořeno některými z nepůvodních, takzvaných invazních druhů rostlin, které se do střední Evropy dostaly tak jaksi náhodou. Zdaleka nejde jen o slavné bolševníky původem z Kavkazu nebo křídlatky z jihovýchodní Asie. Doslova morem jsou pro tuzemskou přírodu pajasany žláznaté, přivlečené před zhruba 200 lety z Číny. Jen na Pálavě, na jednom z nejromantičtějších koutů Moravy, je jichž zhruba na 700 místech okolo 50.000!
Zbavit se jich bude věda, protože pajasany jsou mimořádně odolné. V první řadě je nutné je vypátrat, a to všechny, a pak začít s chirurgicky přesnou likvidací samičích rostlin, aby se už nemohly dále šířit. Pálava, tedy oblast Pavlovských vrchů mezi Mikulovem a Dolními Věstonicemi, je v souvislosti s bojem s pajasany takovou pomyslnou vědeckou laboratoří.
Jan Oprchal s dronem na monitoring pajasanů. Foto – Nature Balance
V minulosti ji velmi podrobně zmapovali studenti brněnské Masarykovy univerzity. Z toho vznikla přesná mapa celého území s umístěním jednotlivých pajasanů. Tento postup je ale nevýhodný; je pomalý, technicky náročný a pozornosti týmu hledačů pajasanu mohou některé dřeviny uniknout, Proto vědci testují na jejich vyhledávání drony se speciálními kamerami.
„Řešením by mohla být multispektrální kamera umístěná na dronu. Nasnímali jsme s ní určité oblasti na Pálavě a teď se snažíme z těchto záznamů dostat informace o tom, kde pajasany rostou,“ uvedl Jan Oprchal z neziskové organizace Nature Balance, který působí také na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
V popředí pajasan, v pozadí slavný Svatý kopeček na Pálavě.
Tento způsob se nyní testuje. Pátrání po pajasanech by mohlo umožnit jejich zbarvení; na jaře mají červené květy, které v létě zrůžoví, přičemž těsně před příchodem podzimu lze pátrat po jejich ztmavlých nažkách. „Pokud záměr vyjde, půjde o významný posun vpřed. Nyní se sice snažíme vypátrat pajasany, ale nepůvodních rostlinných druhů, které potřebujeme urgentně zlikvidovat, je mnohem více,“ řekl vedoucí Chráněné krajinné oblasti Pálava Jiří Kmet.
Osud invazních rostlinných druhů v Evropě je téměř na chlup stejný. Dostaly se do ní jako okrasné druhy, tedy jako exoti krášlící zahrady a parky. Jenže z nich unikly a než se nadšení zahradníci mohli vzpamatovat, rozšířily se tyto druhy do okolní krajiny. Problém je v jejich složité likvidaci. Pokud se u pajasanu udělá neodborně, strom naopak posílí.
Laická veřejnost ani netuší, jak jsou invazní druhy pro přírodu České republiky nebezpečné. I když to tak nevypadá, je to doslova válka, u níž si zatím nikdo netroufá říci, jak dopadne.
(vlk)
Foto – Nature Balance