Česká republika se v rámci klimatického zákona spolu s ostatními členskými státy Evropské Unie zavázala ke snižování emisí a k dosažení uhlíkové neutrality.
Tyto závazky ovšem nejde právně vymáhat, jelikož je dosud nemáme ukotveny přímo v zákoně. Tento problém potvrdily také české soudy při projednávání klimatické žaloby.
Klimatický zákon by měl nejen přímo uvádět cíle, které Česká republika má už v současné době, a sice:
- Klimatická neutralita po roce 2050 – jedná se o závazek plynoucí z Pařížské dhody ratifikované českým parlamentem v roce 2016,
- snížení emisí skleníkových plynů o 65 % v roce 2030 (porovnání s rokem 1990) – v souladu s evropským právním rámcem pro klima a ostatními evropskými předpisy.
První návrh českého klimatického zákona si můžete přečíst zde: https://klimatickyzakon.cz/
Klima se mění na celé planetě a extrémní počasí jako jsou např. dlouhotrvající sucha, úmorná vedra, přívalové deště a z nich plynoucí záplavy, nebo také stále častější sesuvy půdy, jsou problémy, které se dějí nejen v Evropě.
Další dopady klimatické změny jako je stoupání hladiny moří a oceánů řeší mimo jiné např. Mezivládní panel pro změny klimatu, který se snaží udržet míru oteplování Země na přijatelném maximu, a sice 1,5 °C.
Účinnou zbraní v boji s měnícím se klimatem je právě uhlíková neutralita. Pařížská dohoda o klimatu, kterou podepsalo 195 zemí světa včetně Evropské Unie se zavazuje k této neutralitě do roku 2050.
A co si vlastně můžeme pod uhlíkovou neutralitou představit? Uhlíková neutralita je jakési rovnítko – rovnováha mezi emisemi uhlíku a jeho následným pohlcováním z atmosféry do jakýchsi pomyslných úložišť uhlíku. K tomu, aby bylo dosaženo čistých nulových emisí, musí být emise skleníkových plynů po celém světě vyváženy zachycováním uhlíku.
Mezi hlavní přírodní zachytávače uhlíky patří půda, lesy a oceány. Právě toto skupenství podle dosavadních odhadů odstraňuje mezi 9,5 a 11 gigatun CO2 ročně. Roční globální emise CO2 dosáhly ovšem např. v roce 2020 dosáhly 36 giga tun.
Je zapotřebí také vzpomenout, že například uhlík zachycený lesy se může do atmosféry uvolnit díky lesním požárům nebo také těžbou dřeva.
Umělá úložiště uhlíku v současné době nejsou schopna odstranit uhlík z atmosféry v potřebném měřítku pro boj s globálním oteplováním.
Právě proto je v praxi nejdůležitější snížení samotných emisí CO2 do ovzduší.
Právě Evropská unie a její členské státy se zavázaly k poměrně ambiciózní politice v klimatické oblasti. V rámci Zelené dohody, ve které si klade za cíl stát se společenstvím, které bude klimaticky neutrální, emise CO2, které vyprodukuje buďto pohltí nebo je bude kompenzovat. Tento cíl se stal právně závazným právě v momentě, kdy Parlament společně s Radou EU přijal v roce 2021 právní rámec pro klima.
Prozatimní cíl snižování emisí Evropské unie byl zároveň zvýšen z dosavadních 40 % na přijatelných 55 %. V současné době Evropská unie reviduje starou legislativu a upravuje a stanovuje nové zákony, které tento prozatímní cíl pomoholu splnit. Balíček právních předpisů mimo jiné známý jako Fit for 55 zahrnuje také pravdila pro obchodování s emisemi, národní cíle snižování emisí a odstraňování uhlíku v sektoru využívání půdy a emise z dopravy.