Kdo zapomíná na svoji minulost, je odsouzen k tomu žít ji znovu. Tato stará moudrost platí i dnes, což umocňuje význam všech vzpomínkových akcí na květnové 80. výročí od konce druhé světové války. Byly poděkováním všem, kteří v ní v boji za naši svobodu položili své životy. Vzpomínkové akce nebyly jen „hrou na vojáčky“ pro potěšení dětí, ale připomínkou pro všechny, že mír není žádnou samozřejmostí, že je vzácný a tisíce lidí za něj zaplatily cenu nejvyšší. Tyto akce samozřejmě ráda podpořila i naše odpadářská společnost BC Logia.
Události z minulosti jsou jako kniha v knihovně, na kterou postupně sedá šedavý prach. Historické milníky jsou pomyslně odsouvány někam do pozadí a některé upadnou v zapomnění. Pokud si ale prolistujeme knihu Osvobození jižní Moravy 1945 (autoři Vlastimil Schildberger st., Vlastimil Schilberger ml., Soňa Holečková), na níž jsem měl tu čest se coby editor podílet, z každé stránky na nás dýchnou příběhy stovek a tisíců lidí, kteří tuto bouřlivou dobu zažili na vlastní kůži. Z jejich vzpomínek chápeme, co pro ně porážka nacismu znamenala.
Právě to nás ve spolku Acaballado, s nímž již dlouhá léta pořádáme četné vzpomínkové akce, přimělo vytvořit projekt Krvavé jaro 1945. Nechtěli jsme 80. výročí odbýt pouze halasnou bitvou a položením květin a věnců při pietních aktech na hrobech padlých vojáků.
Proto jsme se vydali s přáteli, členy klubů vojenské historie, přímo ve šlépějích osvoboditelů. V úterý 22. dubna jsme se v historických vojenských kostýmech a na koních vydali z Hrušek na Břeclavsku, kde se konala první bitevní ukázka nazvaná Krvavá hranice, na Brno. A k naší velké radosti nás vítaly zástupy lidí. Dokladem toho bylo například setkání v Morkůvkách a samozřejmě ve Slavkově u Brna. Program jsme tam sestavili s využitím vzpomínek pamětníka Bohumila Možného, který tam byl očitým svědkem slavkovských bojů.
V pátek 25. dubna naše tažení skončilo na brněnském hradě Špilberku. Tím byla dokončena pouť mapující cestu bojů roku 1945 na jižní Moravě. Celého putování se zúčastní desítka koní, několik desítek kusů historické vojenské techniky. Součásti putování budou mj. unikátní jediný pojízdný tank T34/76, německý stíhač tanků Jagdpanzer 38 Hetzer či průlety historických stíhaček Me109 a Jak4, jejichž piloti předvedli své umění i přímo nad Špilberkem.
Definitivní tečkou pak byla v neděli 27. dubna více než hodinová bitevní scéna v pískovně v Brně-Černovicích, kam dorazilo přes 3000 diváků. Opět jsme si vzali jako předlohu skutečný příběh pamětníka Jaromíra Krajča, který konec války zažil jako teprve třináctiletý chlapec.
Pro Krajča skončilo osvobození v polovině dubna 1945 jásáním nad příjezdem československé vlády do Brna, která zasedala na hradě Špilberku, a také fackou od tatínka, na níž nikdy nezapomněl. Ve chvíli, kdy moravská metropole čelila ničivým leteckým náletům a byly v ní slyšet výstřely z děl až ze 70 kilometrů vzdálené fronty na východě, se totiž se dvěma kamarády rozhodl, že vyrazí osvoboditelům naproti a řekne jim, kde mají Němci vykopané zákopy.
Kluci se museli ukrývat před nálety u lidí, hladověli, pak se skutečně dostali až k postupující Rudé armádě, ale cestou přes frontovou linii viděli desítky mrtvých. Domů se vrátili po několika dnech a přivítání ze strany rodičů, kteří Jarka už oplakali, se neobešlo bez slz dojetí i facky.
A nejsou všechny ty vzpomínkové akce propagací Ruska, s nímž Ukrajina vede již tři roky tuhé boje? Naopak, je připomínkou skutečných hrdinů, jejichž jména často ani neznáme, je připomínkou toho, že na straně osvoboditelů byli i „Čechoslováci“, odbojáři a partyzáni, v řadách Rudé armády i tisíce Ukrajinců a mezi spojenci samozřejmě i rumunští vojáci. Jejich odkazem je náš mír, za který bychom jim měli být vděčni….navždy.
P.S. Je 8. května ráno, naštěstí 8. května 2025´a nikoli 1945. Poslední řádky dopisuji na barikádách v Praze. Čeká nás s dalšími přáteli z klubů vojenské historie bitva s nacisty o „stověžatou“ a my ji rozhodně nedáme, i když samozřejmě Brno je Brno….
Autor: Ivan Vystrčil