FEJETON o tom, že třídění je fajn, ale prostě nestačí
Lukáš Dubec (autor je bývalý náměstek jihomoravského hejtmana pro životní prostředí, člen České pirátské strany)
Na jižní Moravě se třídí. Většina z nás to má zažité. Plast zvlášť, papír zvlášť, sklo zvlášť… Je to jeden z těch dobrých pocitů dne – něco jsme udělali správně.
Jenže právě tenhle pocit nás občas ukolébá.
Popelnice se stala místem, kde to pro nás končí. Vyhodíme něco, zavřeme víko a máme hotovo. Neřešíme, odkud se ta věc vzala, proč byla zabalená třikrát, ani jestli jsme ji opravdu potřebovali. Hlavně že skončila ve správné barvě.
A to je chvíle, kdy se z dobrého návyku stává pohodlná výmluva.
Třídíme. A přesto máme plné koše.
Nikdo soudný nebude tvrdit, že třídění je špatně. Problém je jinde. Třídíme víc než dřív – a přesto máme doma víc odpadu než dřív. Stačí se podívat do koše po víkendu.
Spousta věcí je navržena tak, aby se s nimi rovnou počítalo jako s odpadem. Obaly, jednorázové pomůcky, „rychlá řešení“. Třídění nám pak dává pocit, že jsme to zvládli ekologicky. Ale otázka zůstává: proč jsme si tu věc přinesli domů, když jsme věděli, že za chvíli poletí ven?
Suchý kraj, mokrý paradox
Jižní Morava řeší sucho dlouhodobě. Zahrady, města, krajina – všude se mluví o vodě, půdě a zadržování vláhy. A přitom doma často vyhazujeme to nejcennější, co máme: organickou hmotu.
Zbytky jídla, slupky, tráva, listí. Prostě bioodpad. Něco, co by se dalo vrátit zpátky do půdy, ale místo toho to končí ve směsném odpadu a jede to „někam pryč“.
Bioodpad bereme jako problém, který smrdí a zabírá místo. Jenže on to problém není. Je to jedna z nejjednodušších šancí, jak dělat věci líp. Kompost není ekoextrém. Je to normální, praktická věc v kraji, kde voda mizí rychleji, než by měla.
Odpad není abstrakce
Odpady nejsou něco vzdáleného, co řeší obce a technické služby. Vznikají u nás doma. V kuchyni, v koupelně, při nákupu, při objednávce jídla.
Každý obal je malý záznam o tom, jak žijeme. A čím pohodlnější životní styl, tím víc takových záznamů vzniká. Odpad je účet. A ten se platí – jen často někým jiným a později.
Největší ekologický problém? Pohodlí
Ne plast. Ne papír. Ne sklo.
Největším odpadem je pohodlí.
Jednorázové věci, rychlá řešení, krátká životnost. Všechno, co nám šetří čas dnes, ale přidělává práci zítra. Třídění nám v tom pomáhá – dává nám pocit, že jsme ekologičtí, i když ve skutečnosti jen uklízíme následky.
Netřídíme proto, abychom měli méně odpadu.
Často třídíme proto, abychom se nemuseli cítit špatně z toho, kolik ho máme.
Malá změna místo velkých řečí
Nikdo nechce dokonalost a člověk nikdy nebude bez chyb. Jde hlavně o posun. O to se občas zastavit a říct si: opravdu tohle potřebuju? opravdu to musí být jednorázové? opravdu to nejde jinak?
Rozdíl mezi „správně vytříděno“ a „méně odpadu“ není v barvě popelnice. Je v rozhodnutí, které uděláme ještě předtím, než se k ní vůbec přiblížíme.
A právě tam začíná změna, která dává smysl nejen papírově, ale i v každodenním životě.
(text nebyl nijak redakčně upraven)