Pohřebnictví čeká revoluce a bude to revoluce zásadní. Hřbitovy totiž praskají ve švech a jejich neustálé rozšiřování není prý z dlouhodobého hlediska řešením, protože lidí stále přibývá. Mladá architektka Blanka Solár navrhuje nahradit je pietními biocentry. Na nich už nebudou žádné hroby a pomníky, svíčky, věnce, ani sošky buclatých andílků. Místo toho jen naprosto normální krajina, s níž by měl mrtvý splynout nejlépe tak, „aby ji zúrodnil“. Bonusem je kvalitně udržovaná příroda, a především naprosto zásadní snížení odpadu.
„Pietní biocentra místo hřbitovů jsou pro nás jedinou šancí. Pro někoho to nyní může být těžko představitelné, ale pohřbívání se brzy posune vpřed k úplně novým a neotřelým metodám,“ uvedla architektka, která je absolventkou brněnského Vysokého učení technického i univerzity v Glasgow. Časem podle ní lidé jistě dospějí k tomu, že uložení ostatků do krajiny je důstojnější formou posledního rozloučení než to, jak se s ostatky zesnulých nakládá nyní.
V jejím hřbitově budoucnosti je jen pár drobných stavbiček. Nejde ale o nich honosného. Jsou to jen schody ve stráni, dveře v kousku nedokončené zdi, nebo sklo, jimž protéká světlo. Pozůstalý přes ně vstupuje do krajiny, nikoli do parku. Cílem je, aby celý biotop po přírodní stránce vzkvétal. Místo může plnit několik funkcí. Může být rozptylovou loučkou, na níž lze vysypat popel zesnulého. Může být také uložen do jamky a nad ním vysazen strom nebo keř.
Jsou ale i další možnosti. Jednou z nich je takzvaná teramace, tedy kompostování těl. Ta se rozloží natolik, že je z nich hmota zúrodňující půdu. Jde o postup momentálně testovaný v Německu. Z amerického Colorada lze převzít projekt pohřební rezervace. Trochu to v ní připomíná Divoký západ. Tělo je zakopáno bez rakve, na hrobě je vztyčen prostý dřevěný křížek se jménem. Vše je ponecháno ladem. Dřevo časem spadne a vše pohltí porost.
Solár zkoumá nové formy pohřbívání již léta. Dívku k tomu přimělo hned několik věcí. Je to osobní zkušenost, kterou prý lze pojmenovat blízkost smrti, pohled na opuštěné hroby, o které se nikdo nestará, a také nedůstojné nakládání s lidskými ostatky při úpravě hřbitovů.
Důležitá je podle ní ekologie. „Svíce na hrobech vypadají krásně, ale co ty neuvěřitelné hromady plastových krabiček, co po nich zbývají. Kolik lidí ví, že se kameny na náhrobky vozí až z Asie? Je to fakt nutné? Uhlíková stopa je v souvislosti s přepravou obrovská,“ zdůraznila architektka. Podle jejich představ pozůstalí do biocenter nebudou nic přinášet, ale naopak si z nich budou po procházce odnášet na památku třeba luční kvítí nebo list stromu.
Cennější než věnce a svíčky je prý vzpomínka na milovaného člověka, který již odešel na druhý břeh.
Zdroj: Redakce Vytříděno, VUT
Foto: Blanka Solár