Rybník leží u mimořádně rušné silnice mezi Brnem-Jehnicemi, Lelekovicemi a Vranovem u Brna. Záchranná akce s neoficiálním názvem „Dej přednost lásce!“ vznikla díky osobní iniciativě Ladislava Stehlíka z Jehnic. V uplynulých dnech s přáteli vytvořil u silnice zátarasy, které ropuchy obecné a skokany zelené nepustí na cestu. Až migrace vypukne, vyrazí do terénu „žabí hlídky“.  Všechny žabí poutníky vysbírají do kbelíků a přenesou až za silnici.

„Akci mě napadlo uspořádat loni, když jsem jel po silnici a viděl to velké množství přejetých žab,“ řekl magazínu Vytříděno Stehlík. Protože mu osud žabek nebyl lhostejný, kontaktoval správu Chráněné krajinné oblasti Moravský kras v Blansku s žádostí o pomoc. Zoolog Antonín Krása jej pozval na seminář o ochraně obojživelníků, kde se dozvěděl, jak má postupovat.

Stehlíkovi se podařilo pro záchranu žab nadchnout i další Jehnické. Na stavbu bariér u cesty nakoupili speciální fólii z Hradce Králové, kolíky vyrobili pro tým na pile v Lipůvce.

Stěna již stojí a nyní je nutné zkoordinovat „žabí hlídky“. Ty budou každý večer žabky přenášet, koordinovat nové dobrovolníky a informovat veřejnost, jak to s žabím tahem letos vypadá.

„Jsem moc rád, že v Jehnicích s tímto pomáhá spolek Jehnice na pohodu, což jsou právě dobrovolníci, kteří pořádají různé akce pro občany, mají zájem a starají se o naše okolí. Moc jim za to i všem dalším dobrovolníkům děkuji a držte nám palce, ať nám vše vyjde. Je to první ročník, ale my věříme, že je to jen začátek. Každý život se totiž počítá,“ dodal Ladislav.

Šárka Fialová (text, foto, video)

Článek Dobrovolníci u Babídolského rybníka zachraňují žabky, na silnici by mnohé zahynuly pod koly aut (VIDEO v textu) se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Česká republika nyní musí Německu prokázat, že i zbývající odpad je jeho,“ řekla Vytříděno mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí. Pokud by se to nepodařilo, ČR by musela likvidaci tun odpadu uhradit ze svého. Německo i v minulosti „kladlo odpor“, když došlo na to, že se má o svůj odpad postarat. Česku se ale podařilo prokázat, že haldy jsou jeho.

Vyvážení tun odpadu z černé skládky v Brně-Horních Heršpicích.

Vyšetřování ukázalo, že odpad přivezla bez řádného povolení do ČR německá firma Roth International, a to prostřednictvím české firmy Piroplastik. Původně se před rokem přišlo na nedovolený dovoz zhruba 170 tun nadrceného sklolaminátu z vyřazených letadel a větrných elektráren do Jiříkova na Bruntálsku. jenže pak začalo důkladné vyšetřování a to ukázalo, že další stovky tun jsou v Brně.

Jiříkov je již zcela vyčištěný od odpadu. Od loňského podzimu pak Brno opustilo dalších 412 tun odpadu. Německá strana nejprve loni v létě přiznala, že odpad je její a bez potíží souhlasila s tím, že si jej na své náklady odveze a zlikviduje. Stanovené termíny ale Němci nedodrželi a odvoz se odkládal. Následně zpochybnili, že odpad v Brně je celý jejich, nicméně Česká inspekce životního prostředí a policie k tomu získaly nezvratné důkazy. Podle exministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) jsou již po této události nastaveny veškeré kontrolní mechanismy tak, aby se podobná kauza už nezopakovala.

Nicméně po kauze Brno-Horní Heršpice je tu ještě jedna obří skládka. Na vyřešení čeká halda zhruba 2000 tun odpadu z Itálie a Polska. Tato skládka je uložen v někdejším statku v Křižanovicích na Vyškovsku.

Foto ze skládky v Brně-Horních Heršpicích.

(niv)

Článek Německo si z ČR odvezlo hory svého odpadu, další tuny ale na něj ještě čekají v Brně (VIDEO v textu) se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

PETR HLADÍK (poslanec KDU-ČSL, bývalý ministr životního prostředí, majitel lesa a nadšený milovník přírody)

Když jsem byl malý, běžně se vracely plastové lahve nebo skleněné lahve od vína. Nebylo to ekologické gesto, byl to obyčejný selský rozum. Láhev měla hodnotu. Dnes vracíme pivní lahve. Ale vodu si koupíme v plastu, vypijeme, zmáčkneme a s pocitem občanské odpovědnosti vhodíme do žlutého kontejneru. A tím to končí. Nebo si to aspoň myslíme.

Jenže ono to tak úplně nekončí. Každá pátá PET lahev se podle dat Ministerstva životního prostředí do třídění vůbec nedostane. U plechovek je to ještě horší. A tak se nám po republice potulují petky jako turisté bez mapy – příkop, park, les, někdy i řeka. Všude je vítáno a otevřeno.

Když jsem zvedl téma zálohování PET lahví a plechovek, slyšel jsem: „To chcete rozbourat český systém třídění, který je nejlepší na světě?“ Ne, nechci. Český systém třídění je opravdu dobrý. Dobrý sice je, ale k recyklaci se materiál nedostává v dostatečném množství. Výrobci PET lahví pak musí recyklát nakupovat draze v zahraničí. Máme před sebou evropský cíl 90% návratnosti nápojových obalů. A ten se stávajícím systémem také nedáme. Proto je potřeba systém přehodnotit a upravit.

Záloha je přitom naprosto jednoduchý princip. Přidáte pár korun k ceně nápoje a dostanete je zpět, když obal vrátíte. Žádné kázání, žádná ekologická poezie. Jen malá ekonomická pravda: věci s hodnotou nekončí v křoví.

Někdo říká, že je to zbytečná komplikace. Já si naopak myslím, že je to komplikace jen pro ty, kdo mají rádi jednoduchá vysvětlení. Zálohový systém totiž není o plastu. Je o tom, že z lahve může vzniknout zase lahev. Ne mikina. Ne kobereček. Zase lahev. To je cirkularita v praxi. A tenhle systém pomáhá českému průmyslu.

Jenže přišla politická stopka. Projekt se zastavil. Nesmyslných a nepodložených argumentů bylo víc než plechovek po hudebním festivalu. Někdo tvrdil, že to zdraží nápoje. Nezdraží, záloha se vrací a nápojové firmy zálohování vítají a předem avizovaly, že cena nápoje nebude dotčena zavedením zálohování. Někdo poukazoval na to, že to zatíží obchody. To také není pravda, již dnes většina velkých řetězců vrací obaly v zahraničí bez jakýchkoliv komplikací. Zálohoje se totiž už v 18 zemích Evropské unie.

Co tedy tato stopka znamená? Je to definitivní konec? Ne, není. Zálohování se smetlo pod stůl kvůli politice, ale reálně se mu nevyhneme, protože jinak budeme čelit vysokým sankcím. Současná vláda tak má zhruba rok, aby schválilo zálohování, které bude výhodné pro české prostředí. Pokud tak neučiní, budeme se řídit evropským zákonem, který nebude zohledňovat specifika českého systému. Ze všech nejvíc na to pak doplatí české obce.

Zálohování je vlastně takový test české povahy. Já chtěl jít cestou odpovědnou, která zajistí konkurenceschopnost českých firem a obcím dokáže kompenzovat jejich ztráty. Ale pak je tu přístup mlčení, nicnedělání a čekání. A co bude následovat? Nadávání na zlou Evropu a bruselský diktát. Přitom stačilo k celé věci přistoupit konstruktivně, ale to se ne všem v krátkodobém horizontu hodilo. Ale takhle se politika dělat nedá. Politika není jedno volební období, ale odpovědnost za dlouhodobě směřování.

Kvůli krátkodobým zájmům se nám tak plechovky a lahve válí v přírodě a peníze mnoha českých firem nadále míří do zahraničí.

Petr Hladík na černé skládce odpadu v Brně-Horních Heršpicích.

Foto – archiv Petra Hladíka

Článek Zálohování jako test české povahy se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Každý den vyráží do brněnských ulic 60 vozidel. Některé týmy vozí svým malým fanouškům jednoduché propagační materiály od odpadářských firem, například školní rozvrhy, záložky či papírové hodiny. Když všechno dojde, tak děti potěší třeba bonbonem.

„Naši popeláři proto přišli s nápadem, že bychom dětem mohli dávat něco vlastního. Tak jsme dali dohromady jednoduché pohádky, říkanky a básničky, které nám pomohla ilustrátorka Iveta Autratová přeměnit ve dvě brožurky,“ řekl mluvčí odpadářské společnosti SAKO Brno Michal Kačírek. Jedna knížka je více pohádková, v druhé je více omalovánek.

Omalovánky s úkoly jsou určeny hlavně menším dětem. Obsahují kresby doplněné jednoduchými úkoly, aby dětem pomohly pochopit základy třídění. Děti si nejen kreslí, ale zároveň se učí, kam patří plast, papír, sklo a další druhy odpadu.

Druhá brožurka nese název Popelářské příběhy. Děti se v ní setkají s krátkými pohádkami ze světa popelářů a svozu odpadu. Zábavnou formou tak poznají, jak důležitá je práce lidí, kteří se starají o čistotu města.

„Obě brožurky jsou vhodné pro školy, školky, akce pro veřejnost i rodiny s dětmi. Věříme, že pomohou nenásilnou cestou nejen dětem získat pozitivní vztah k třídění odpadu a ochraně životního prostředí,“ uvedl Pavel Urubek, předseda představenstva SAKO Brno.

(niv) Foto – SAKO Brno

Článek Brněnští popeláři sepsali pro děti pohádky, budou je rozdávat při svozu odpadu se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Zpřísnění pravidel pro textil v EU Evropský parlament a Rada dosáhly v polovině roku 2025 finální dohody o revizi směrnice o odpadech zaměřené na textil. Od roku 2025 platí v celé EU povinnost odděleného sběru textilu, což doplňuje nová pravidla o rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR). Výrobci nyní musí hradit náklady na sběr, třídění a recyklaci veškerého oblečení uvedeného na trh.

Konec skládkování v Česku V říjnu 2025 vstoupila v platnost klíčová část zákona o odpadech, která zakazuje skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů. Cílem je přesměrovat tyto suroviny do recyklačních center nebo energetického využití (ZEVO). Obce, které nestihly připravit třídicí kapacity, nyní čelí výrazně vyšším poplatkům za zbývající směsný odpad.

AI v třídírnách Společnost Greyparrot v prosinci 2025 oznámila nasazení pokročilých AI analyzátorů, které zvyšují čistotu vytříděného materiálu na rekordních 99 %. Systém dokáže v reálném čase identifikovat 111 různých kategorií odpadu přímo na běžícím pásu. Tato technologie pomáhá třídírnám v Evropě bojovat s klesající ziskovostí recyklace plastů.

Zálohování v Rakousku K 1. lednu 2025 spustilo Rakousko celostátní systém zálohování PET lahví a plechovek s výší zálohy 25 centů. První data z konce roku 2025 ukazují, že míra návratnosti těchto obalů přesáhla 90 %. Rakouský model slouží jako inspirace pro Českou republiku, která podobný systém připravuje na rok 2026.

Krize evropské recyklace plastů Během podzimu 2025 ohlásilo několik velkých evropských recyklačních firem omezení výroby kvůli přílivu levného primárního plastu z Asie. Asociace Plastic Recyclers Europe varovala, že bez povinného obsahu recyklátu ve všech nových výrobcích hrozí kolaps celého odvětví. Evropská komise proto v prosinci 2025 začala projednávat zavedení dovozních cel na nerecyklované polymery.

Vodík z plastů Německý projekt „Green Hydrogen Technology“ spustil v roce 2025 první komerční linku na termochemickou přeměnu nerecyklovatelných plastů na čistý vodík. Proces probíhá bez přímého spalování a produkuje minimum emisí ve srovnání s tradičními metodami. Tato inovace řeší problém s plasty, které by jinak skončily ve spalovnách nebo na skládkách.

Robodog na skládkách Technologické firmy začaly v druhé půlce roku 2025 dodávat speciální robotické psy pro monitoring starých skládkových areálů. Tito roboti jsou vybaveni laserovými senzory pro detekci úniků metanu a stabilitu podloží. Automatizace těchto kontrol zvyšuje bezpečnost personálu a umožňuje nepřetržitý dohled nad emisemi skleníkových plynů.

Zákaz nadbytečných obalů V říjnu 2025 vydal Nejvyšší správní soud v EU precedentní rozhodnutí, které zakazuje nadměrné vyplňování krabic v e-commerce. Prodejci nyní nesmí používat obaly, ve kterých je více než 40 % prázdného prostoru nebo výplňového materiálu. Toto opatření má výrazně snížit objem papírového a plastového odpadu z online nákupů.

Potravinové ztráty Vydání globálního environmentálního výhledu GEO-7 v roce 2025 zdůraznilo, že až 30 % celosvětové produkce potravin končí jako odpad. Zpráva stanovila nové cíle pro rok 2030, které vyžadují od vlád povinné monitorování odpadu v celém dodavatelském řetězci. V Česku se v návaznosti na to zpřísnila povinnost obchodních řetězců darovat neprodané, ale bezpečné potraviny charitám.

Nová pravidla pro nebezpečný odpad Novela českého zákona o odpadech z dubna 2025 zavedla povinné finanční záruky pro provozovatele skladů nebezpečných odpadů. Cílem je zabránit vzniku „sirotčích“ ekologických zátěží, které po krachu firem musel sanovat stát. Kontroly České inspekce životního prostředí se nyní zaměřují především na digitální evidenci pohybu těchto látek v reálném čase.

(red)

Foto:

Foto:

Robotický pes. Foto – SCS Engineers

Leták ke kampani z změně zálohování petek a plechovek v Rakousku . Foto – recycling-pfand.at

Obrovské množství potravin se nesní a skončí v odpadu. Foto – Mendelova univerzita

V Německu spustili první komerční linka na termochemickou přeměnu nerecyklovatelných plastů na čistý vodík. Foto – Green Hydrogen Technology

Článek TOP 10 novinek ze světa odpadů za rok 2026 se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

„Cílem našeho výzkumu je detailně objasnit biodegradační mechanismy larev na molekulární úrovni a porozumět roli enzymů i dalších proteinů, které se na procesu rozkladu podílejí. Pokud pochopíme tyto principy, mohlo by být rozkládání plastů ekologičtější a bezpečnější,“ řekl k projektu Tomáš Do z Ústavu chemie a biochemie, který se na něm podílí.

Podle statistik lidstvo každoročně vyprodukuje přibližně 400 milionů tun plastu. Evropa se sice snaží, ale ve skutečnosti se z tohoto odpadu recykluje jen malá část. Ve světových oceánech je hned pět ostrovů z odpadů. Jde o více než 268.000 tun plovoucího plastového odpadu, přičemž další tisíce tun již klesly ke dnu. Většina plastů na souši končí na skládkách, ve spalovnách nebo uniká do přírody, kde dlouhodobě ohrožuje ekosystémy i potravní řetězce.

Larvy potemníka dokážou rozkládat různé typy plastů. Způsob, jak toho dosahují by mohl být základem pro vývoj zcela nových, šetrných a biologických technologií pro snadnou recyklaci plastů.

Detail superčerva hodujícího na polystyrenu. Foto – Mendelu

„Ukázalo se, že dokážou konzumovat a částečně degradovat široké spektrum syntetických polymerů, včetně polystyrenu (PS), polyethylenu (PE) či dokonce polyethylentereftalátu (PET),“ uvedl vědec. Larvy plasty nejdříve mechanicky rozkoušou a následně ve střevech pak jejich vlastní enzymy s mikroorganismy dokážou narušený plast dokonce chemicky rozkládat.

Snahou výzkumníků bude najít klíčové enzymy a metabolické procesy při rozkladu plastů. Stejného postupu by se pak vědci pokusili dosáhnout bez pomoci larev. Bude nutné podrobně analyzovat střeva larev a jejich mikrobiom poté, co zkonzumují různé druhy plastů.

(niv) Foto – Mendelu

Článek Co s vyhozenými plasty? Možná je jednou sežerou superčervi se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Záchody stojí na parkovišti, z něhož se v Čížově vychází na procházky parkem. Jsou na místě, které zástupy turistů po přírodní stránce svým odskakováním si na malou i velkou téměř zničili. „Vedlo to k eutrofizaci, tedy k narušení přirozeného přírodníhoprostředí a změně druhového složení rostlin, což je – nejen pro území národního parku –nežádoucí jev,“ řekla vytříděno Martina Kosová, která působí na odboru ochrany přírody a krajiny správy parku. Právě tyto změny spolu s celkově znečistěným okolím čížovského parkoviště přimělo ochranáři hledat moderní řešení.

Odpad se hromadí v kontejnerech a mění se v kompost. Foto – NP Podyjí

V Čížově záchody už samozřejmě jsou. Jedny jsou v turistickém centru na druhé straně vesnice, druhé v restauraci. Nejsou ale k dispozici non-stop. Problém vyřešila instalace záchodků značky Biocultus Public Max, což jsou veřejné kompostovací toalety vyrobené v České republice. Podle jejich dodavatelů jde o kombinaci osvědčené skandinávské technologie a udržitelného designu. Ve Finsku podobná WC fungují přes 30 let. V Česku je tato technologie nová. Podyjí je v něm první parkem, kde bude používána.

SPrincip fungování je založen na tzv. post-separačním procesu, kdy pevný i tekutý odpad putuje do jedné velkokapacitní nádrže o obsahu dva krát 330 litrů, kde se postupně kompostuje.

Záchodky pokřtili Šaraticí, tedy minerální vodou, která prý „zrychluje krok“ a dokonale pročistí každému trávící trakt. Foto – NP Podyjí

Domeček se záchodky je vybaven fotovoltaickým systémem s bateriovým úložištěm, který umožňuje turistovi dobíjení elektroniky či elektrokol. O to, aby se místem nešířil západ, se stará robustní ventilátor. Kromě běžného úklidu je nutné kontrolovat stav nádrží a solárních panelů; výměna plné nádrže trvá jen několik minut a díky kolečkům je manipulace s nimi snadná.

Toalety mají životnost minimálně 20 let, jsou odolné vůči klimatickým podmínkám a jejich provoz je ekologický, spolehlivý a nenáročný. „Pro kompostování a minimalizaci zápachu se využívají dřevěné hobliny. Proces v nádržích zvládne rozložit i běžný toaletní papír, vlhčené ubrousky a jiné hygienické potřeby je nutné vyhazovat do koše, aby neznehodnocovaly odpad,“ uvedl vedoucí provozně-technického oddělení národního parku Jaroslav Křivánek.

Předpokládá se, že nádrže bude nutné vyvézt jednou za půl roku. Projekt přišel na 1,3 milionu korun a podpořilo jej ministerstvo životního prostředí.

(niv)

Článek V parku Podyjí otevřeli supermoderní WC pro turisty; jsou dokonce autonomní. Pokřtili je Šaraticí! se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Záštitu nad kongresem převzal hejtman Královéhradeckého kraje Petr Koleta, který ve svém projevu vyjádřil vděk zástupcům technických služeb za jejich nedoceněnou práci a zdůraznil význam sdílení zkušeností mezi odborníky.

Workshop a diskuse

Kongres začal tradičním středečním Workshopem, kterého se zúčastnili přední odborníci na odpadové hospodářství ČR, včetně zástupců SFŽP, ČAOH, EkoKom, CROK a Pražských služeb. Tématem byl schválený Plán odpadového hospodářství ČR na další období a jeho realizace v souvislosti s nedostatkem zpracovatelských kapacit v naší zemi. Diskuse se zaměřila na aktuální výzvy v oblasti odpadu, což vedlo k velmi živé a aktivní polemice mezi kolegy z řad provozovatelů služeb v odpadech.

Zahraniční příspěvky

Polský prezident partnerského sdružení KFZDOM, Wojciech Janka, se ve své prezentaci zaměřil na zálohování obalů, které je v Polsku již povinné. Ocenil aktivitu SKS ČR, která podala žalobu na Evropskou komisi kvůli negativním dopadům nové legislativy. Zdůraznil ekonomickou zátěž, kterou tento systém znamená pro Polsko, a vyzval k obezřetnosti a ekonomické racionalitě: „Poláci zaplatí za deset let na zálohový systém 250 miliard korun. Jako by stavěli Dukovany.“

Za slovenskou stranu vystoupil Ing. Ľubomír Krcha, člen rady ZOVP, který uvedl, že Slovensko se se zálohováním obalů smířilo, ale systém stagnuje.

Další odborné příspěvky

Ing. Petr Balner, jednatel CROK a člen Rady pro odpadové hospodářství (poradní orgán MŽP), představil desetiletý plán odpadového hospodářství, který vznikl ve spolupráci s VUT. Důrazně zdůraznil potřebu racionálního přístupu a postupného zavádění změn.

Ing. Jaromír Manhart (Odbor odpadového hospodářství SFŽP) informoval o možnostech financování nadregionálních projektů a spravedlivé transformace v uhelných regionech.

Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel ČAOH, upozornil na nutnost vytvoření funkčního systému odpadového hospodářství, který bude ekonomicky, ekologicky i sociálně udržitelný. Kritizoval jednostranná řešení a vyzval k obhajobě národních zájmů.

Za ČAOBH a nového odborného partnera SKS, Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – Fakultu životního prostředí, vystoupil profesor Martina Kubal.

Josef Smolík, prezident SRVO, apeloval na transparentní spolupráci s MŽP a SFŽP v oblasti dotací pro rok 2026.

Ing. Pavel Košnar, prezident ABAS, připomněl roli technických služeb v oblasti provozování bazénů, saun a aquaparků, které generují ač by se to nezdálo docela značné množství odpadu.

Noví členové a valná hromada

Stejně jako každý rok, i letos SKS přivítalo nové členy. Celkem 7 nových subjektů se stalo součástí sdružení.

V odpoledních hodinách probíhala Valná hromada členů SKS, po níž následovala prezentace vystavovatelů na vnitřní i venkovní výstavní ploše. Společenský večer byl plný sdílení zkušeností, seznamování a příjemné zábavy.

Páteční program s mistrem elegance

V pátek dopoledne to byla přednáška Ladislava Špačka, popularizátora společenské etikety, na téma: Úspěšná komunikace s klientem a váš Dress Code.

Závěr

Kongres jednoznačně potvrdil, že SKS zůstává klíčovou platformou pro výměnu zkušeností, obhajobu profesních zájmů a hledání funkčních řešení v oblasti komunálních služeb. Těšíme se na další setkání, které proběhne na jaře v Hotelu Zámek Valeč, kde SKS oslaví 35 let od svého založení.

Kontaktní informace:  www.sdruzeniks.cz

Článek Zástupci komunálních služeb řešili na kongresu Plán odpadového hospodářství ČR se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Veškerá technologie nabíječky je plně integrována do sloupu, na kterém je jen elegantní bílá zástrčka. Stačí si jen vedle zastavit elektrovůz a začít nabíjet. Podobné dobíječky s úspěchem fungují již léta ve Velké Británii.

Brněnský nabíjecí sloup má označení A-0627-021. Je nenápadný, což je jeho výhodou. Lze jej najít před mateřskou školkou v ulici Marie Majerové. Pokud bude o jeho využívání zájem, přibudou další nejen ve městě, ale i v ČR. Zařízení, co se týká nabíjení a provozu, funguje jako jakákoli jiná nabíjecí stanice pro dobíjení elektromobilů. Na rozdíl od nich ale nezabírá prostor.

Přestože je nápad zčásti převzatý z Velké Británie, kde je podle energetiků v provozu přes dva tisíce dobíjecích sloupů, je ten brněnský po technické stránce unikátní, protože Britové používají jiné energetické systémy a zařízení. Brněnská technologie by měla být časem chráněna také patentem.

„Využili jsme současnou infrastrukturu, a navíc jsme minimalističtí. Tím, že není nutné ke sloupu přidávat další zařízení, nezabíráme další místo a nehyzdíme vzhled ulice. Uschováním stanice do odolného ocelového sloupu ji chráníme před vandaly,“ řekl Novinkám ředitel společnosti Technické sítě Brno Pavel Rouček. Na projektu spolupracovala s městskou společností Teplárny Brno a chytré řešení vzniklo také díky specialistům z firem inChaNet a Vysto Kobylí.

Představitelé Technických sítí Brno a Tepláren Brno při spuštění dobíječky.

Aby bylo možné dobíjecí stanici se všemi kabely do stožáru veřejného osvětlení umístit, bylo nutné upravit jeho parametry. „Dřík stožáru má kvůli zařízení uvnitř větší průměr a zesílený obvodový plášť Zvětšena jsou také dvířka, což umožňuje umístit dovnitř dvě svorkovnice, jednu pro veřejné osvětlení a druhou pro napájení stanice,“ uvedl provozně-technický ředitel Technických sítí Brno Josef Šaroun. Stanice je umístěna tak, aby na ni dosáhli vozíčkáři.

I když je sloupů veřejného osvětlení všude plno, ne každý se k přeměně na dobíjecí stanici pro elektromobily hodí. Rozhoduje jeho umístění a celková přístupnost k vozovce, kde musí být prostor pro pohodlné zaparkování vozidla. Odborníci však již nyní hledají další sloupy, které by využili k přeměně na integrované dobíjecí stanice.

(kul)     

Článek Brno má raritu: první dobíjecí stanici v ČR ukrytou ve stožáru veřejného osvětlení se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.

Emil, původem patrně z Polska, prošel Moravu od severu k jihu. Zavítal ke Strážnici, odkud podnikl krátkou cestu na Slovensko. Po procházce u Skalice se vrátil na Morav u a vstoupil do Rakouska. Zatímco při moravském putování ušel kolem 160 kilometrů, u rakouských sousedů proputoval dalších neuvěřitelných 500 kilometrů. Počátkem října se dostal již na západ Rakouska a potuloval se po Šumavě, konkrétně na hranicích České republiky a Německa.

Los Emil triumfálně putuje střední Evropou.

Po celou dobu jeho putování jej sleduje veřejnost. Emil bez obav vstupuje do zahrad, pochází se centry měst a obcí, prohlédl si dokonce centrum nočního Hodonína, hoduje na mladém porostu v parcích a sadech. Z lidí si tohoto mnoho nedělá. Dlužno říci, že kdekoli se objeví, je policie v pohotovosti, protože zastavuje dopravu, odklání provoz, uzavírá ulice, dokonce zastavuje vlaky. Emil si ale získal natolik srdce veřejnosti, že to všichni berou s úsměvem.

Pohyb Emila už není monitorovaný elektronicky. Vybila se baterie, kterou měl ve svém GPS lokátoru. „Předpoklad byl, že baterie vydrží měsíc. Ale to jen v případě, pokud budou ideální podmínky, což se nestalo,“ řekl mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.

Los Emil v Hodoníně – spokojeně si tam pochutnával na veřejné zeleni.

Kontakt skončil 1. října. Protože hrozilo, že bude chtít překonat dálnici, tak jej ochránci na začátku minulého týdne uspali a převezli k přehradě Lipno. Vypustili jej v místech, kde žije největší populace losů na území Čech. Podle odhadů, které plynou z monitoringu vědců, je to asi 15 zvířat. Emil následně zamířil na rozhraní Česka a Bavorska. Lidé ho prý viděli například v německém Freyungu, kde se koupal, a to ve svým ležérní způsobem, ve vodní nádrži. Pak se náhled objevil na Klatovsku.

Sdružení Česká krajina poukazuje na to, že v ČR hrozí volně se pohybujícím losům nebezpečí. Může se proto stát, že je srazí auto a na následky střetu los uhyne. Na místních komunikacích totiž chybí důležitá dopravní značka „Pozor los!“. Její zavedení podporuje nová petice.

Los Emil tentokrát při setkání s jedním ze zvědavců. Vše dopadlo šťastně.

Losi byli na území Čech a Moravy vyhubeni mezi 12. a 15. stoletím. Důvodem byl v historických dobách nadměrný lov a také další změny způsobené člověkem v krajině, jako změny vegetace. Další příčinou byly i změny klimatu. Dospělý samec váží přibližně 220 až 450 kilogramů, délka jeho těla je dva až tři metry. Dosahuje výšky v kohoutku 180 až 235 centimetrů. Losi se mnohdy pohybují na podmáčených půdách a dobře plavou.

(niv)

Foto – Policie ČR

Článek Emil, los, který se stal legendou, putuje střední Evropou a davy jásají se nejdříve objevil na Magazín Vytříděno.